Review: Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
My rating: 4 of 5 stars
Hájíčka mám ráda, čte se dobře a navíc se děj jeho povídek odehrává v milovaných Jižních Čechách. Už jeho románem Rybí krev se mi vryl do podvědomí, a tak jsem se těšila, jaký bude tento soubor krátkých příběhů. A podle mě opět boduje. Jeho jednotlivá povídání, byť se neustále točí kolem životu na venkově, rozhodně nevšední a do samého konce nabízí poutavé čtení.
Ukázka z knihy:
"A v Rakousku nemáte zákusky?"
Paní Kühlmayer se rozesměje, "Terezko, u nás v Salcburku je cukráren snad padesát, to mi věř. Když si chceš dát s kamarádkou fajnový kafe, jdeš na Residenzplatz do Café Tomaselli, z terasy se koukáš na zástupy turistů, co se jdou mrknout za roh na sochu velkýho Amadea, upíjíš tasse melange a zakusuješ k tomu Sacherdort. A hned naproti vidíš cukrárnu Fürst, kde maj zaručeně pravý Mozartkugeln, v modrým papírku. A hned za roh vidíš na Josef Holzmayr Süsswaren, tam maj ty Mozartovo koule balený v červeným papírku a taky zaručeně echt! Vyber si... A zákusků jsou tam stovky, nejfajnovější dortíky a nejjemnější čokoláda," paní Kühlmayer trochu zvážní, "ale takovouhle špičku, co jsem si dávala jako malá holka, tam nikde nekoupíš."
"Vážně?" Tereza na chvíli přestane přerovnávat sladkosti ve vitríně a podívá se na tácek s koňakovými špičkami. "Ale stejně nechápu, co vám na nich tak chutná, jsou docela obyčejný."
"Jsi mlaďoučká," usmívá se paní Kühlmayer. Pak si zamyšleně škrábe pravý spánek nožičkou dioptrických brýlí, "ta chuť, totiž, tahleta chuť mi přinese na jazyk něco, co ten nejlepší Sacherdort v Zauner nikdy nedokáže.. víš? Víš, kde je Zauner? Až pojedeš někdy tam k nám do Land Salzburg a budeš chtít někoho pozvat do vopravdu vyhlášený cukrárny, zajeď do Bad Ischl, to je takový lázeňský městečko, kde si užíval císař líbánky, akorát že ne se svojí ženou, che che, zkrátka zajeď tam a vem ho do Konditorei Zauner. Z tolika delikátních dortíků, čokoládovejch ježků a marcipánu se každýmu musí zatočit hlava."
"Ale špička je špička, říkáte?" řekne rozpustile Tereza a prohlíží si spokojenou a trochu zasněnou paní, na kterou už jdou léta.
"Jo jo," pokyvuje zamyšleně hlavou, "já vím, že je vobyčejná a za moc nestojí, ale v tý chuti to pořád je. Všechno to tenkrát. To co už bylo. To mládí, víš?"
View all my reviews
Komentáře
Okomentovat