Review: Šepotání

Šepotání by A.G. Howard
My rating: 4 of 5 stars

Do zhruba první poloviny knihy jsem byla z celého příběhu hodně rozpačitá, knihu jsem často odkládala a radši se věnovala svým jiným oblíbeným aktivitám. Jsem ale ráda, že jsem vydržela, protože druhá půle mi ten ne až tak záživný začátek bohatě vynahradila. Moc se mi líbil autorčin pohled na takovou klasiku, jako je Carrollova Alenka, a který zbořil všechny zažité standardy pohádkového světa. Naopak syrovost, intriky a místy až odporné prostředí vám zrovna jako pohádka nepřijdou. Možná až královsky nestydatě jsem se bavila a konec knihy hltala doslova rychlostí blesku. Takže, kde máme to pokračování?

Ukázka z knihy:

Něco by rádo, abych zabila vlastní mámu.

"Ne!" křičím a snažím se vysvobodit nás obě. Dredy z příze se mi lepí na zpocenou kůži jako mokrý mop. Déšť se slzami mi rozmazal oční stíny, které teď jako černé kapky stékají dolů na Alisoninu už tak dost ušmudlanou zástěru. "Pusť" křičím na její vlasy.
"Allie... ne..." prosí mě Alison, ale její hlas zní slabě a syčivě, jako vzduch unikající z píchlé pneumatiky. Její cop se znovu utáhne kolem mých prstů.

"Je mi to tak líto," vzlykám, "nechci ti ublížit, přísahám!"

Zaburácení hromu mnou projede jako smích temného démona. Ať se snažím vytrhnout, jak chci, cop svírá mé dlaně kolem mámina krku pevněji a pevněji. její ruce povolí. Zmodrá a protočí oči tak, že z nich jsou vidět jen bělma.

"Pomoc!" vyletí mi ze rtů. Zahradníci okamžitě vyrazí. Zezadu mě popadnou dva páry masitých rukou a cop nás jako mávnutím kouzelného proutku pustí.

Alison se chrčivě nadechne a hned nato prudce rozkašle. Jeden ze zahradníků mě ještě stihne popadnout, když se mi podlomí kolena.

Na scénu se přikolébá sestra Píchavá a hned za ní supí táta. Zhroutím se mu do náručí.

"Já.. nechtěla," škytám, "já bych nikdy..."

"Já vím," hladí mě táta po vlasech. "Jen jsi nechtěla, aby si ublížila." Přitiskne mě k sobě, zatímco se třesu v promočeném oblečení.

"Ale to nebyla Alison," zamumlám.

"Jistěže ne," šeptá mi táta do vlasů, "nebyla to ona. Tvoje máma není sama sebou už dlouho."

Zavrtím hlavou a snažím se nepozvracet. Nic nechápe. Nechtěla se sama uškrtit... to vítr nebo někdo jiný nebo něco jiného ji tahalo za cop. Ale kdo tomu uvěří?

Ještě než Alison unaveně zavře oči, opilecky zamumlá: "Kopretiny... skrývají poklad. Zakopaný poklad."

Za chvíli o sobě neví a je z ní slintající zombie.

Teď už musím bouřce čelit sama.

View all my reviews