Review: Galveston

Galveston by Nic Pizzolatto
My rating: 3 of 5 stars

Stěžejní osou tohoto krimi příběhu jsou, více než samotná detektivka, osudy hlavních postav. V úvodu knihy se sice objeví nějaká ta vraždička, nicméně postupem času se děj spíše přeskupí do existenčního drama. Autor knihy je úspěšný televizní scénárista, a tak i strukturou román vypadá spíše jako scénář, než jako ucelený sled myšlenek. Občas jsem se tak zasekla na místech, která mi po prvním přečtení nedávala smysl. Na druhou stranu, některé pasáže knihy jsou naprosto báječnou ukázkou autorovy bezbřehé fantazie a především jeho smyslu pro detail. Jsem lehce rozpolcená v hodnocení, ocitla jsem se na pomezí fascinace nad precizní prací se slovy a zároveň trpím nad několika částmi, které mi úplně čtenářsky nesedly (přiznávám, mohlo by to být i překladem).

Ukázka z knihy:

Na molu posedávali nějací černoši s rybářskejma prutama a dole na pláži ležel převrácenej rybářskej člun. Byla v něm díra a slyšel jsem, jak skrz tu díru mňouká kočka, a po písku byly rozházený tisíce šarlatovejch výherních kupónů.

Večer jsme se pak dívali v televizi na film, mám dojem, že s Richardem Boonem, a když jsem od nich odcházel, vypadaly unaveně a spokojeně, a mně došlo, že mi to dělá dobře.

Když jsem se pak vrátil do pokoje, blažilo mě vědomí, jak jim bylo, když jsem je opouštěl.

Pak ve mě ale začalo hlodat cosi, co bych nedokázal zformulovat. Jako kdybych zapomněl na něco důležitýho a nevěděl na co.

Vyšel jsem ven a hleděl na kropenatou noc, horký vítr rozhýbával palmy a proudil k nebeské řece hvězd. Šel jsem dál.

Z někdejší éry vývozu bavlny byl Jih posetý starými sily a skladišti a některá sila byla opatřena silnými reflektory. Ve vzduchu visel slaný déšť a vůně vylovených krevet a ústřic. Kdosi přidržoval druhého kolem ramen a podepíral ho v chůzi.

Pleskání mých podrážek o asfalt znělo jako tikot hodinek. Kouřově šedá kočka se mnou chvíli na opačném chodníku držela krok. Starý fousáč na autobusové zastávce něco pil z papírového pytlíku a brečel přitom. Řekl mi, že je šťastný. Ten den ho pustili z vězení.

Když jsem se vrátil do pokoje, bylo tam takové ticho, že se tikot budíku skoro rozléhal, a ten tichý zvuk mi sděloval, že je pozdě, později, ještě později.

Čas ubíhá. Jsem starý.

Ráno jsem byl vzhůru než holky a pozoroval východ slunce na zátoce, jejíž voda mírně zežloutla a rozprostřely se po ní skupinky člunů pro lov krevet, malých škunerů s útlými kosatkami a plandavými plachtami. Čluny se plazily na moře v pozvolném, sladěném postupu přírodního stěhování. Večerní nebo ranní slunce zalévalo nebe zběsilými barvami, zelenou fialovou, planoucí rudou a oranžovou, neskutečnými oblaky starých westernů od MGM.

Pomalé pohyby. Měnící se barvy.

Všímal jsem si nových věcí.

Rocky prohlásila, že by se dneska asi měla začít poohlížet po práci, ale já jí řekl, že raději všichni půjdeme na pláž, a taky jsme šli.


View all my reviews