Review: Smečka rváčů

Smečka rváčů by Markus Zusak
My rating: 4 of 5 stars

Tahle svižná krátká novelka příjemně pobavila. Od autora jsem vlastně přečetla vše, co je v češtině vydáno a zatím stále dobré, rozhodně se nejedná o spisovatele jednoho světového bestselleru (Zlodějka knih) a pak konec. Skvělá práce s jazykem, další z příběhů dvou "vlčích" bratrů neurazí a možná i leckoho překvapí.

Ukázka z knihy:

Další den začneme s Rubíkem trénovat.

Vstaneme brzy a jdeme si zaběhat. Když zazvoní budík, je ještě tma a chvíli nám trvá, než se vykopeme z postele, ale jakmile jsme venku, je to dobrý. Běžíme vedle sebe v teplákách a starejch fotbalovejch pulovrech, v ulicích se rozlíhá bušení našich srdcí. Jsme naživu. Naše kroky se skládaj do sebe, pěkně jeden za druhým. Rubíkovy kudrnatý vlasy se srazej se sluníčkem. Jeho světlo si na nás pokaždý počíhá mezi barákama. Koleje zářej jako nový a na trávě v Belmore parku ještě doznívaj ozvěny rosy. Ruce máme studený. Tepny prohřátý. Nabíráme do hrdla dech zimního města a já si představuju lidi, co ještě ležej v posteli a spěj. Je mi takhle ohromně fajn. Fajn město. Fajn svět, a v něm běžej dva vlci a hledaj čerstvý maso svýho života. Honěj ho. Jdou po něm ze všech sil, i když se ho bojej. Stejně běžej dál.

***

"Rubíku, spíš?"

"Jo."

"Člověče, mě všechno bolí. Tohle ranní běhání není nic pro mý starý nohy."

"Já vím. Taky mě bolej."

"Ale bylo to bezva."

"Jo. Byla to paráda."

"Bylo to jako, já nevím, jak to říct. Jako že konečně něco máme. Jako že konečně máme... já nevím. Prostě nevím."

"Cíl."
"Co?"

"Cíl," opakuje Rubík. "Konečně máme proč tu bejt. Máme důvod, proč vyrazit do ulic. Neflákáme se tam od ničeho k ničemu."

"To je ono. Přesně takhle jsem to myslel."

"Já vím."

"Ale stejně mě ty nohy svinsky bolej."

"Mě taky."

"Takže zejtra jdeme běhat zase?"

"Spolehni se."

"Fajn." V temným pokoji se mi na rty vkrade úsměv. Cítím ho tam.



View all my reviews