Review: Deníček moderního fotra
My rating: 3 of 5 stars
Večerníček pro (nejen) nastávající otce. Trošku jsem - na základě pár přečtených příspěvků na blogu - čekala víc, než mi bylo naservírováno. Ne že bych se nepobavila, to ano, občas jsem se při živých představách tohoto "hororového" soužití dítěte s otcem i nahlas pousmála, ale slzy smíchu se (na rozdíl od blogu či facebookových příspěvků) nekonaly. Čeňka do každé rodiny!
Ukázka z knihy:
Konečně jsme dorazili na dětské hřiště. Bylo tam plno dětí s matkami (kupodivu žádný otec), takže se mohl Čeněk zdokonalit v sociálních dovednostech. Dětská hřiště mají přísnou hierarchii a na úplném vrcholu je samozvaný král hřiště. Samozvaný král hřiště se pozná tak, že má malé plastové hrabičky a důležitě to tam obchází. Ani toto hřiště nebylo výjimkou. Jakmile jsme přišli, ihned si to k nám namířil malý kluk s hrabičkami, aby Čeňka prověřil, jestli je v pořádku. Čeněk ještě neměl tyhle věci zajeté, takže mu nebylo jasné, co se bude dít. Jakmile se k nám malý chlapec dokymácel, Čeněk nevěda nic o žádné hierarchii vzal klacík a chlapečka sešvihal. Bylo zcela očividné, že to Čeněk dělal v dobré víře, což jsem se taktéž snažil vysvětlit chlapcově matce, která s řevem přiklusala a vynadala mi do kreténů.
Jakmile Čeněk vyřídil krále hřiště, šel se seznamovat s dalšími dětmi. Bylo potřeba přiznat, že Čeněk nevstoupil na hřiště správnou nohou, ale nic ještě nebylo ztraceno. Čeněk byl velmi zvídavý a všechno ho zajímalo. Bylo na něm vidět, že se mu tu líbí a má chuť se kamarádit. Chvilku se rozhlížel, načež přispěchal na pískoviště k partě starších dětí, které dělaly bábovičky. Tady si asi vzal Čeněk příliš velké sousto a parta dětí jej mezi sebe nepřijala. Možná to bylo tím, že jim bábovičky soustavně boural a bral jim hračky. Nakonec se parta z pískoviště odebrala s maminkami pryč z hřiště. Byli jsme tam teprve pět minut a Čeněk už vyhnal pět dětí. Když Čeněk skončil s partou z pískoviště, šel šířit radost o dům dál. V rohu hřiště se motal malý chlapec zhruba v Čeňkově věku, a pořád padal. Tady to vypadalo na pravé přátelství. Pro sichr jsem Čeňkovi sebral klacík, aby nebyly zase nějaké nepříjemnosti. Kluci stáli asi půl metru od sebe, koukali na sebe a smáli se. Byl to takový první Čeňkův chlapský pokec. Čeněk pak zničehonic k chlapci přispěchal a začal mu sundávat bundičku. Tu jsem zpozorněl. Nebylo úplně zřejmé, jestli Čeněk nepochopil, jak to chodí, nebo byl prostě zmatený. Ač nejsem homofob, vzpomněl jsem si, jak jsem Čeňka nutil nosit přihřáté mikinky se žirafou anebo jak jsem mu navlékl růžové punčocháče, a napadlo mě, zda taktéž nenesu kousek viny. Bylo potřeba Čeňkovi vysvětlit, že chlapečci se nesvlékají a že se svlékají holčičky.
View all my reviews
Komentáře
Okomentovat