Review: Pád andělů

Pád andělů by Susan Ee
My rating: 5 of 5 stars

Wow, jedním slovem wow. Takovou jízdu jsem tedy nečekala a to už mám z tohoto literárního soudku docela dost načteno. I přesto jsem překvapená originalitou a především "čistotou" vyprávění. Nosná osa příběhu je výborně uchopená, nedává prostor pochybnostem a spekulacím. Jsem ráda, že se hlavní postavy i přes zjevnou náklonnost nezamotávají do klišé a podobných přehnaných nesmyslů, kterých jsou plné jiné obdobné knihy (především ty o upírech, že). Stručně a jednoduše, v rámci žánru se jedná o špičkové čtení, které nebudete chtít jen tak odložit.

Ukázka z knihy:

Zdá se mi, že se zase peru u sudů se špinavým prádlem. Máčíme se v mydlinkách. Kape mi z vlasů a oblečení se na mě lepí, jak to u mokrých triček bývá. Anita mě tahá za vlasy a piští.

Houf lidí je moc blízko, nemáme na bitku skoro žádný prostor. Mají zkřivené obličeje, jsou jim hrozně vidět zuby a bělmo v očích. Řvou věci jako "Roztrhni jí košili!" nebo "Servi jí podprsenku!". Jeden zběsile vykřikuje: "Dej jí pusu! Pusu!"

Skutálíme se k jednomu prádelnímu sudu a ten se s rámusem převrhne. Místo špinavé vody z prádla se všude rozšplíchne pěnící krev. Je teplá a rudá a celou mě zmáčí. Všichni ztuhneme a zíráme, jak se ze sudu valí krev. Vyvalí se z něj neskutečná záplava, jako nekonečná řeka.

Na řece kolem plave prádlo. Košile a kalhoty nacucané krví, prázdné a zmuchlané, bez těl, která by je oblékla, jakou ztracené a bezduché.

Na ostrůvcích rudého oblečení se vezou štíři velcí jako krysy v kanálech. Mají ohromné bodce a na jejich špičkách kapky krve. Když nás spatří, zkroutí ocasy a výhružně roztáhnou křídla. Jsem si jistá, že štíři křídla mít nemají, ale nemám čas o tom přemýšlet, protože někdo zaječí a ukazuje na oblohu.

Nebe na obzoru potemní. Zapadající slunce zahalí temný bublající mrak. Vzduchem se nese tiché bzučení, jako tlukot milionu hmyzích křídel.

Zvedne se vítr a rychle zesílí na hurikán, vířící mrak a jeho stín letí na nás. Lidé v panice utíkají, výraz v obličeji mají najednou ztracený a nevinný, jako vylekané děti.

Štíři se zvednou do vzduchu. Slétnou se do hejna a vytáhnou někoho z davu. Někoho malinkého s hubenýma nožičkama. Volá: "Penryn!"

"Paige!" Vyskočím a běžím za nimi. Slepě běžím v krvi, která mi teď sahá po kotníky, a hladina pořád stoupá.

Ale je jedno, jak rychle běžím, blíž k ní se nedostanu, protože ty nestvůry táhnout mou sestřičku do tmavnoucího šera.

View all my reviews