Review: Manželství do 158 liber
My rating: 4 of 5 stars
Nojo, na pana Irvinga nedám dopustit. A i jeho, ne tak známé a oblíbené knihy, čtu s láskou, která tak trošku hraničí s fanatičností. Ale opravdu jen malinko. Každopádně i tato rozměry útlá novela, ale přesto obsahem daleko přesahující běžnou mainstreamovou beletrii, je pro mě literárním skvostem, jehož přesah si vlastně pořádně uvědomuji až po dočtení. Příběh milenecké čtveřice je nekonvenční a nutí člověka přemýšlet o tom, co lidi přimělo se pustit do tohoto netradičního partnerského vztahu. Důvodů je několik a jejich postupné odkrývání se dotýká a ovlivňuje komplikovaný vztah obou párů mnohem více, než si kdokoli ze zúčastněných stran dokáže připustit. Po pár přečtených Irvingových knih jsem došla k závěru, že to je vlastně jeho značka, psát o osudech lidí, kteří se naprosto vymykají ze zažitých společenských standardů. Líbí se mi to a už se těším na pana Garpa, který je dalším v pořadí.
Ukázka z knihy:
Dole, na tmavé hliněné podlaze klece vrhal osamělý koulař svou kouli. Bušila do hlíny jako neviditelné tělo shozené z běžecké dráhy. Ze zápasnické tělocvičny se ozývala nepravidelná žuchnutí. Edita tahala za dveře, pak do nich strkala. "Jsou zasunovací," řekla Uč a otevřela je. Uvnitř se do nás opřelo neuvěřitelné vlhké vedro. Několik zápasníků zalitých potem sledovalo Severina a George Jamese Bendera. Původně to možná byl zápas, ale teď byl Severin unavený. Na loktech a stehnech, frkal, snažil se zvednout na břicho ze žíněnky; kdykoli se zvedl na ruce a kolena, Bender ho hnal kupředu jako trakař, dokud se Severinovi nepodlomily paže a nepadl na hruď. Když Edita řekla: "Promiň lásko, jdeme pozdě," Severin vypadal příliš ztahaný, než aby se znovu zvedl. Nadzvedl hlavu ze žíněnky a podíval se na nás, ale Bender mu ji zas přitlačil dolů. Bender nikoho neslyšel - pochybuju, že někdy slyšel. Severin se znovu propracoval na ruce a kolena a Bender ho popohnal kupředu. Pak se Severin začal pohybovat. Náhle se pod Benderem posadil a otočil se tak rychle, že Bender sebou musel hodit, aby se za ním udržel. Pak setřásl Benderovu váhu ze zad na dost dlouho, aby se postavil a popadl chlapce za prsty, které mu svíraly pas, odloupl je a náhle vyrazil přes žíněnku jako obránce, který unikl složení. Bender se mu vrhl po kotnících, ale Severin se kopnutím uvolnil; dýchal úporně, mohutně nasával dech z nějakého starého rezervoáru energie a skrčil se, sehnutý, ruce na kolenou.
Pak nás Bender zahlédl a on i ostatní zápasníci kráčeli z místnosti vážně jako druidové. Edita se dotkla Severinových zvedajících se zad, ale rychle si otřela jeho pot z ruky o kabát. Uč Severina bodře plácla přes promáčený hrudník.
Později jsem Uč řekl, že podle mého názoru ho Bender nechal jít, ale ona prohlásila, že o tom nic nevím. Severin se uvolnil, to ona pozná. Ať to bylo tak či tak, jeho výbuch byl speciální představení pro nás, a proto jsem mu řekl: "Nevěděl jsem, že to v sobě máš, hochu."
Skoro nemohl mluvit; krk měl jako přiskřípnutý a pot mu tekl souvislým čůrkem z ohnutého nosu, ale mrkl na mě a dost silně, aby to slyšely ženy, vydechl: "Paroháčův druhý dech."
Naši první a poslední noc v hotelu nám Severin Winter jako vždy poskytl námět k rozhovoru. Jeho vulgární vtípek mě a Editu držel celou noc vzhůru.
"A o čem jste mluvili vy?" zeptal jsem se ráno Uč.
Řekla: "My jsme nemluvili."
View all my reviews
Komentáře
Okomentovat