Review: Pitná kúra
My rating: 4 of 5 stars
Můj druhý Irving a zatím velmi dobré a to jsem se ještě nedostala k jeho profláknutým románům. Pitná kúra k nim sice nepatří, ale tím nijak neztrácí na hodnotě. Naopak je neuvěřitelné, jak Irving umí kroutit s příběhem a vy se v tom vůbec neztrácíte. Těch necelých 400 stránek má rozhodně co nabídnout, od zásadních životních rozhodnutí po naprosto zkratkovité chování hlavních postav. Začínám tušit, že právě tohle je Irvingova deviza, všechny ty zpackané lidské povahy. Zalejzá mi tímhle čím dál víc pod kůži a já za to děkuju. Pane Irvingu, rodí se Vám tu nový skalní fanoušek.
Ukázka z knihy:
Záznam lyžování skončil a štamgasti z Tauernhofu se vrátili k obvyklé divoké zábavě venkovanů. Maďarská kapela z Eisenstadtu spustila: harmonika, naříkavá citera a podlézavě lkající housle.
Díky značnému soukromí, kterému jsme se těšili coby anglicky mluvící hosté v rakouské hospodě, jsme se s Merrillem mohli probrat mezinárodní sportovní události, Hieronyma Bosche, fungování americké ambasády ve Vídni, rakouskou neutralitu, pozoruhodné úspěchy Titovy politiky, šokující vzestup buržoazie, nudu televizních přenosů z golfu, důvody, proč Herr Hallingovi páchne z úst, proč naše servírka nosí podprsenku, jestli si vyholuje podpaží a kdo se jí na to zeptá, zda je radno zapíjet slivovici pivem, kolik stojí bourbon v Evropě (obecně) a hašiš ve Vídni (konkrétně), jak přišel host sedící u dveří k jizvě na tváři, jak hloupá a těžkopádná je stará dolnonorština, jak málo vyhovující je systém dvou politických stran v USA, jak těžké je vymyslet nové náboženství, v čem se liší klerofašismus od nacismu, proč se rakovina nedá léčit, jak nebetyčně pitomý je člověk a jak příšerná otrava je trpět cukrovkou. A taky jak nejlíp navazovat kontakty s děvčaty. Merrill propagoval způsob zvaný past na kozy. "Chytneš lyžarskou hůlku takhle," předváděl a uchopil ji obráceně, tak, že špička směřovala do dlaně a prsty vpletl do kožených řemínků přidržující kolečko na dolním konci. Pak zamával holí jako kouzelnickou hůlkou, až poutko na rukojeti vytvořilo úhlednou smyčku. "A tímhle polapíš kozu," oznámil s očima upřenýma na servírku odklízející nádobí z vedlejšího stolu.
"Merrille, ne!"
"Jen malou ukázku..."
"Ale ne tady."
"Asi máš pravdu," uznal Merrill a nevinně sklonil zbraň. "Tajemství úspěchu pasti na kozy spočívá částečně v kozách. Podmínkou číslo jedna je nepřítomnost podprsenky. A důležitý je i správný úhel. Obvykle útočím přes rameno - to tě oběť nevidí. Dobrý postup je i ze strany do podpaží, ale musíš si to dobře nasměrovat."
"Merille, ty už jsi to někdy zkoušel?"
"Ne. A teď o tom mluvím jenom proto, že by to podle mého byl skvělý způsob, jak se seznámit. Nejdřív si ji přitáhnout, pak se představit."
"Nebude si myslet, že jsi moc vlezlý?"
"Bez agresivity se dnes neobejdeš."
View all my reviews
Komentáře
Okomentovat