Review: Frankieho otázky před spaním

Frankieho otázky před spaním by Kate De Goldi
My rating: 5 of 5 stars

Křehký a emotivně hodně náročný young adult román, který boří veškeré hranice svého žánru. Naprosto netypický příběh mladého chlapce, který se bojí nahlédnout do svého nitra, protože by tam mohl najít něco, čeho se celé své dětství bojí a utíká před tím. Záchranným lanem jsou mu přátelé i rodina, nicméně mu nakonec stejně nezbývá nic jiného, než se s tím poprat sám. Frankie mě dokázal totálně odzbrojit, nasadil mi pár brouků do hlavy a srdce si po dlouhé době zaplesalo nad vybraným slovníkem paní autorky a potažmo i překladatelky. Oběma dámám skládám velké pochvaly.

Ukázka z knihy:

Vydali se pomalu dolů. Kolem strmé klikaté pěšiny rostly kapradiny a jiná zeleň, takže v létě tam byl příjemný chládek, ale v zimě se na ní držela vlhkost a nebezpečně to klouzalo.

Frankie s Gigsem měli po cestě svoje rituály.

Ve třetí zatáčce rychle pohladili Marmeládu, kočku paní Rowanové, která pokaždé seděla na poštovní schránce. Byla už postarší, moc hodná a hodně chundelatá. Podle Gigse jako by paničce vypadla z oka. Ta už taky měla svoje léta, byla laskavá a na bradě jí rostly chlupy.

V páté zatáčce se střídali, kdo u domu číslo 41 zavře schránku, jejíž víko bylo z neznámého důvodu vždycky zvednuté, takže pošta byla vystavená rozmarům počasí. Dělali to už pět let - od té doby, co se Gigs do čtvrti přistěhoval a začali spolu chodit na autobusovou zastávku. Každé odpoledne našli schránku zase otevřenou, a tak víko znovu sklopili. Paní Da Priniové, která v čísle 41 bydlela, se ta hra zřejmě líbila stejně jako jim.

Těsně před desátou zatáčkou se přichystali k útoku na mrzutého jezevčíka Ronalda, který číhal za plaňkovým plotem a na každého nic netušícího chodce startoval jako blázen. Jeho páníčci byli milí lidé, ale Ronald byl hajzlík a trest si zasloužil.

"To je ale tupoň," zamumlal Gigs, oba se přikrčili a obezřetně se začali kolem desátého rohu plížit. Nejlepší na celé věci bylo, že ačkoli Ronalda přepadali ve stejnou dobu dvakrát denně už skoro tři roky, nikdy nečekal, že se na něj s bojovým rykem vyřítí, a pokaždé se příšerně lekl. Měli z toho vždycky obrovskou radost.

"Tohle nás určitě nepřestane bavit, dokud nebudeme jednou nohou v hrobě," řekl Frankie.

View all my reviews