Review: Zelená jako smaragd
My rating: 4 of 5 stars
Tahle série mě hrozně bavila. Je to vtipné, hlavní postavy neotřelé (jen občas na zabití) a i zápletka je vcelku originální, byť zhruba od druhé poloviny knihy mě už máločím autorka překvapila. I přesto jsem hltala stránky jednu za druhou a užívala si to. Až mi bylo smutno, že kniha skončila, že už nebude žádné pokračování. I když, kdo-ví, takové cestování časem může přivodit nejedno životní dobrodružství. Takže pokud jste stejně jako já náruživým fanouškem kombinace young-adult, fantasy a nadpřirozených bytostí s velmi originálním vkusem pro humor (jak uvidíte v ukázce), neváhejte tenhle super výlet do minulosti vyzkoušet na vlastní kůži.
Ukázka z knihy:
"Xemerius je docela jazykolam," řekl Nick. "Budu mu říkat Xemi. Nebo Merry. Můžu přinést tu bednu?"
"Je někde vlevo," řekla jsem.
"Chám jsi jahykolam," prsknul Xemerius. "Šemi nebo Merry - ho by he ti tak híbilo! Pocháhím h dlouhé vinie mochných dévonů a nache méno..."
"Poslechni, ty máš něco v puse?"
Xemerius si odplivnul a mlasknul. "Teď už ne. Sežral jsem toho holuba, co spal na střeše. Pitomý peří."
"Ty nemůžeš jíst!"
"Nemá o ničem ani ponětí, ale pokaždé si musí přihřát svoji polívčičku," řekl Xemerius uraženě. "A nedopřeje mi ani holoubka."
"Nemůžeš sníst holuba," zopakovala jsem. "Jsi duch."
"Jsem démon! Můžu sníst, co budu chtít! Jednou jsem dokonce spořádal celého kněze. Se sutanou a škrobeným límečkem. Proč koukáš tak nevěřícně?"
Dávej radši pozor, jestli někdo nejde."
"Hej! Ty mi snad nevěříš?"
Nick už sešel po schodech a osvětloval baterkou zdi. "Nic nevidím."
"Bedna taky stojí mezi zdmi. V dutině, ty dutohlave," řekl Xemerius. "A já nelžu! Když řeknu, že jsem snědl holuba, tak jsem snědl holuba."
"Je v dutině za cihlami," informovala jsem Nicka.
"Žádná z nich ale nevypadá, že by byla uvolněná." Můj bráška si kleknul a zkoušel na ně zatlačit rukama.
"Hejhaló, mluvím s tebou!" dožadoval se Xemerius pozornosti. "Ignoruješ mě snad ty plačko jedna?" Když jsem neodpověděla, vykřikl: "No dobře, byl to duch holuba! Ale to se taky počítá."
"Duch holuba - no není to k smíchu? I kdyby existovali holubí duchové - a já jsem ještě nikdy žádného neviděla - nemohl bys je sníst, duchové se nemůžou vzájemně zabíjet."
"Všechny jsou naprosto pevný," zahlásil Nick.
Xemerius rozzuřeně odfrknul: "Zaprvé i holubi se můžou rozhodnout, jestli zůstanou na zemi jako duchové, ví bůh proč. Možná má nějaké nevyřízené účty s kočkou. A zadruhé mi, prosím pěkně, vysvětli, jak rozeznáš normální holuba od jeho ducha! A zatřetí jeho duší život skončí, když ho sežeru. Protože já nejsem obyčejný duch, nýbrž - nevím, kolikrát už jsem to musel říkat - démon. Možná ve vašem světě moc nezmůžu, ale ve světě duchů jsem docela velká šajba. Kdy to konečně pochopíš?"
Nick se znovu postavil a párkrát narazil do zdi. "Ne, nic s tím nezmůžeme."
"Pšt! Přestaň s tím, děláš rámus." Vykoukla jsem z chodby a vyzývavě jsem se podívala na Xemeriuse. "No, super, ty šajbo. Co teď?"
"Co jako? Neřekl jsem ani slovo o uvolněných cihlách."
"A jak se k tomu asi tak teď máme dostat?"
Odpověď "kladivem a dlátem" byla očividná. Ovšem neřekl ji Xemerius, ale pan Bernhard. Ztuhla jsem leknutím. Stál tam sotva metr nade mnou. V polotmě jsem viděla, jak se jeho soví brýle blýskají. A jeho zuby. On se snad smál?
"Ale do háje!" Xemerius leknutím vyplivl hlt vody na běhoun. "To ty párečky snad vdechnul. Nebo ten film nestál za nic. Na Clinta Eastwooda už se nedá spolehnout."
View all my reviews
Komentáře
Okomentovat