Review: Odpusťte mi, Váš Leonard
My rating: 4 of 5 stars
Leonarde, Leonarde .. Ty máš v hlavně dobrej guláš. A tvoje vyprávění se setsakra dobře čte, byť to není žádná legrace. Hořce ironický příběh jednoho narozeninového oslavence, který si tak nějak připadá pro svět už zbytečný, mě chytl za srdce. Knižní klub ho označil světovým bestsellerem, a i proto jsem ke knize ze začátku přistupovala lehce skepticky a bez velkých očekáváních. Globálně proslavenou knihu/film Terapie láskou jsem zatím nečetla a o to víc si ji chci přečíst teď. Protože tohle je fakt mazec - s ubývajícími stránkami rozpřádané tajemství nabývá na monstróznosti a vy si čím dál tím víc a intenzivněji uvědomujete, jak jsme jako lidi pokrytečtí a neosobní, jak umíme lehce přehlížet a ignorovat osoby okolo sebe. No Leo nám to ukázal. A dostává za to velkou medaili.
Ukázka z knihy:
V lese je chladno
a tma a mě
napadne, jestli
se takhle budu
cítit i potom, co
budu konečně
po smrti - jako
tupý, nevnímající,
nemyslící,
nepovšimnutý
strom.
Doufám, že nebudu cítit vůbec nic.
Übernic.
Doufám, že přestanu úplně existovat.
Jaké sny zjevují se
po smrti? ptali by se
Hamlet a Lauren.*54
Vsadím se, že žádné.
Žádné.
Peklený oheň v mých plánch nefiguruje.
Ani nebe.
Ani chladno a tma.
Übernic.
Ano, to chci.
Nic.*55
_______________
*54 - Každý z úplně jiného důvodu.
*55 - "Těkavý stín, je život, špatný herec, jenž chvíli svou div prkna neboří, a pak už kde nic, tu nic. Je to příběh, vypravovaný blbcem, hrůzostrašný, leč nesmyslný veskrz." Tolik Shakespeare o onom nic, jaké NECHCI. Tenhle střípek protiživotního moudra mi utkvěl z loňských hodin anglické literatury, kdy jsem se musel naučit nazpaměť Macbethův monolog. Státní škola si občas nijak nezadá s injekcí lithia, to mi věřte. Těch pesimistických keců, které se musíme naučit nazpaměť a pak je až do konce živote nosit v hlavě!
View all my reviews
Komentáře
Okomentovat