Review: Fangirl
My rating: 4 of 5 stars
Někdy je třeba si život zpříjemnit nenáročnou, ale přitom kvalitní četbou. A tohle obojí Fangirl ve svém žánru bez jediné výčitky splňuje. Příběh čerstvé vysokoškolačky (kterou si teda ve skutečnosti dost dobře nedokážu představit, jak by mohla vůbec existovat, natož aby si mohla najít tak diametrálně odlišného kluka, ale budiž) je takovou až lehce naivní a nereálnou sondou do života na koleji, kde nejhorším životním problémem jsou hotové zkoušky a nějak ukončený ročník. Když pak k tomu musíte řešit svoji nemožně se chovající sestru-dvojče, podivínsky drsnou spolubydlící a novýho kluka, tak to konečně začíná mít tu správnou šťávu. Jak už jsem psala výše, je to odpočinková četba, kapitoly se čtou samy, ale pro nás, "dospělejší" ročníky, už to není nějak ohromující kolotoč emocí a zážitků.
Ukázka z knihy:
"Ty jsi extrémně milej. Na každýho. Můžeš se přetrhnout, aby všichni kolem tebe měli pocit, že jsou výjimečný."
"No a co je na tom špatnýho?"
"Jak má potom člověk poznat, že je doopravdy výjimečnej? Jak jsem měla vědět, že na mě nejsi jenom milej?"
"Ty nevidíš, že k tobě se chovám jinak?"
"Nejdřív mi to tak připadalo. Zhruba prvních dvanáct hodin. A pak... Co já vím, tak kam chodíš, tam se s někým líbáš. Jen abys byl milej. Protože máš úchylku na to, aby si všichni kolem tebe připadali výjimečný."
Levi nakrčil nos, bradu už měl skoro úplně přitisknutou ke krku. "Pořád jsem byl u vás na pokoji, zval jsem tě na večírky a snažil jsem se být po ruce pokaždý, když jsi něco potřebovala, celý čtyři měsíce. A ty sis toho vůbec nevšimla."
"Myslela jsem, že chodíš s mojí spolubydlící!" vyhrkla. "A opakuju, jsi milej ke všem. Plýtváš milostí, jako by tě to nic nestálo."
Zasmál se. "Ale mě to vážně nic nestojí. Když se usměju na cizího člověka, moje celkový zásoby se tím přece nevyčerpaj."
"Moje jo."
"Já nejsem ty. Dělá mi radost, když jsou lidi kolem mě šťastný. Když už něco, dává mi to ještě víc energie pro lidi, na kterých mi záleží."
Cath se celou dobu snažila udržet s ním oční kontakt jako dospělá osoba, ale už to na ni začínalo být moc - nechala oči sklouznout ke sněhu. "Když se usmíváš na každýho," řekla, "jakej mám mít pocit, když se usměješ na mě?"
Přitáhl si jejich ruce k sobě a nahoru, takže je měl skoro na ramenou. "Jakej máš pocit, když se na tebe usměju?" zeptal se - a pak se na ni usmál, jen maličko.
Jako že to nejsem já, pomyslela si Cath.
Pevně sevřela jeho ruce, aby neztratila rovnováhu, pak si stoupla na špičky, sklonila mu hlavu k rameni a jemně se otřela o jeho tvář. Byla hladká a vzlínala z ní těžká vůně, jako parfém a máta.
"Že jsem idiot," řekla tiše. "A že chci, aby to nikdy neskončilo."
View all my reviews
Komentáře
Okomentovat